Kapitola 8.

20. března 2017 v 12:00
,,Jsi připravena?" položil Jack otázku způsobem, jako by se ptal vzduchu, ale Sunny přesně věděla, koho se ptá. Logicky se dalo odhadnout, že se ptá ji. Nikdo jiný tu nebyl. Jen ona, Jack a Blesk. Kůň, na kterém seděl starší kluk, než byla ona sama.
,,Jsem" šeptla do větru, který se začal zvedat spolu se slunečními paprsky. Bylo poměrně chladné letní ráno. Takové si snad ani oba nepamatovali. Sunny se vyhoupla na koně přesně za Jacka, který si zamyšleně pohrával se stéblem trávy v puse. Přesně jak to dělali kovbojové na divokém západě. Musela se tiše pousmát.
Jack, který byl tmavovlasý, vysoký s výraznými rysy a zamyšleně dívajíc se do dálky ji připomněl dědečka, který takto sedával na krávě a hlídal stádo ovcí. Netušila, proč sedával přesně na krávě. Když ji však napadlo, že by otázku položila svému dědovi, zemřel. Babičky se optat také nemohla, protože nevěděla kde je. Umřela? Žije? Kde?
Věděla jen, že hrávala na klavír. Děda ji často vyprávěl, že po hádce mezi nimi vždy zasedla ke klavíru a začala přejíždět prsty po klávesách. Jednou se však stalo, že zahrála nádhernou skladbu. Zavřela u toho oči a snila. Přejížděla po klávesách, jako by neměla nikdy dost. Děda k ní přišel. Stál tři metry za ní a vnímal nádhernou melodii.
Sunny se tak zasnila, že si ani neuvědomila, že se Jack rozjel. Vzhlédla. Šedá mračna se smrákávala a pomalu tvořila šedivou pokličku. Jack jel pomalu a u toho si užíval pohledy na přírodu. Oba dva mlčky projížděli lesem, až se octli na louce. Kůň zpomalil. Sehnul se k zemi a začal požírat zelená stébla trávy.
,,Jacku?" šeptla jméno Sunny a hluboce se nadechla. ,,Co se bude dít, až se dostaneme za zeď? Co budeme v té pustině dělat? Nepřežijeme." řekla nejistě.
,,Musíme do města. Nakoupit si jídlo. Jsme oba hladoví." s těmito slovy seskočil z koně a rozhlédl se.
,,To ale není odpověď na mou otázku, Jacku."
,,Naše zásoby dochází. Počítám, že ten pecen chleba vydrží tak na tři dny pro nás oba." mluvil dál.
,,Jacku! Ty mě vůbec neposloucháš!" rozčílila se Sunny a seskočila z koně, který zařehtal. Šla směrem k chlapci, který stál zády a díval se na město, z kterého utekli. Z jehož odcizili konce odcizili koně.
,,Co se to s tebou děje?" položila otázku.
,,Se mnou? Nic. To bych se měl ptát spíše já tebe." otočil se. Zahleděl se svýma očima do Sunniných. Stáli tam a zírali na sebe. Pak je ale vyrušilo zařehtání a několik sekund na to výstřel. Lekli se. Jack stáhl Sunny k zemi.
,,Dohnali nás!" vykřikl přes další výstřely Jack.
,,Lež tady. Běžím pro Bleska!" navrhla rychle Sunny a začala zvedat své hubené tělo, jehož kůže zářila sněhově bílou barvou. Jack ji chytil za nohu, což zavinilo její pád k zemi do bahna.
,,Co to sakra děláš?" okřikla ho s nahněvaným výrazem. Jack jen ukázal prsem. Sunny se ohlédla a její tělo celé ztuhlo. Oči se prolili slzami. Kůň padl k zemi.
,,Na tři se oba zvedneme a budeme utíkat k tamtomu balíku sena. Jasné?" zavelel. Sunny jen kývla a jazykem si přejela přes suché rty.
,,Jedna." zaznělo. Střelba se blížila.
,,Dva" dusot kopyt byl nabýval na hlasitosti.
,,Jedna" výkřiky. Mužské výkřiky. Sunny i Jack se nadechli. Blížili se. Nabírali rychlost a blížili se přesně k nim.
,,Teď!" výkřik Jacka by vzbudil i mrtvého. Oba se začali zvedat co nejrychleji uměli. Chytli se za ruce a utíkali. Jack táhl za ruku Sunny, která klopýtla. Padala k zemi. Strhlo to i Jacka, který si nevšiml, že spadla. Padl přesně před ní a začal se kutálet z kopce. Nemohl to zastavit. Zaslechl výkřik. Slyšel právě Sunny, která se slzami v očích hledala sílu, zvednout se a běžet dál.
,,Jacku!" křikla znovu. Muž na koni se blížil pětkrát rychleji. Byl to dobrý jezdec, ale v očích měl únavu. Zastavil a díval se na Sunny ležíc před ním. Usmál se. Namířil zbraň proti ní.
,,Co po nás chcete?" optala se. Muži jen zmizel úsměv z tváře. Nepromluvil. Jen hleděl svýma modrýma očima na zrzku, která se třásla strachem.
,,Sunny!" slyšela své jméno. Ohlédla se. Jack běžel k ní. Byl však daleko. Muž mohl kdykoliv vystřelit. Proč to tedy neudělal?
Do teď nepromluvil. Neřekl, co požaduje. Jen na ni mířil svým revolverem. Bez čitelného výrazu klidně dýchal. Sekundy plynuly jako minuty... jako ty nejdelší hodiny. Nikdo nevěděl, co se bude dít dál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama