Kapitola 5.

12. února 2017 v 11:00
,,Jacku?" Vypískla Sunny. ,,Jacku!" Tentokrát více hlasitěji, ale jako by se Jack zabořil do rychlé jízdy a už by ho nic nemohlo zastavit. ,,Jacku!" Zavolala co nejvíce nahlas. Zpomalil.
,,Co to do tebe vjelo?" Optala se jej. ,,Sever.." Šeptl.
,,Sever? Jacku, jaký sever? O co ti jde?" Neodpustila si otázky. ,,Potřebuji najít sever. Tam bude zeď k úniku." Objasnil a otočil se na Sunny. ,,Jacku je noc. Potřebujeme se vyspat. Prosím..." Prosila. Jack svěsil hlavu, protože si uvědomil, že má pravdu. Zítra je také den. ,,Dobrá. Najdeme nějakou jeskyni." Ustoupil.
,,Ani nemusíme." Zachychotala se a seskočila z koně. ,,Tady jedna je. A není daleko!" Ukázala gestem, že ji má následovat. Povzdechl si a zakroutil hlavou. Seskočil z koně a vedl ho za sebou. Pomalu našlapoval, aby nezakopl ve tmě, ale Sunny byla jiná. Skákala v trávě mezi kameny a popadanými větvemi jako kamzík. Rychle běžela. Jack ji pomalu nestačil. ,,Sunny čekej!" Zasmál se, když ji pozoroval. Líbila se mu... Ten život uvnitř malé osoby jako byla Sunny. Byl rád, že ji poznal.
,,Dělej Jacku! Už tam budeme!" Zakřičela. Jakoby to tu znala... Stéblo za stéblem, větev za větví, strom za stromem... Míjeli jsme pařezy, keře, vysoké jehličnany a některé prašivky. Byl to kouzelný les. Plný života.. Světlušky se mihotaly kolem jejich hlav. Ptáci občas přeletěli přes temnou oblohu, na které zářil obrovský měsíc a hvězdami jako doprovod jim do běhu hráli cvrčci.
,,Tady to je!" Vykřikla a zastavila se před obrovskou temnou a hlubokou jeskyní, která vedla trošku pod zem. Dál si totiž Jack nebyl jist, co vidí, protože přes temnotu nic neviděl. ,,Chtělo by to světlo. Jacku? Máš sirky?" Optala se jej a natáhla ruku. ,,Mám pár posledních co jsem si bral z domu." Odpověděl a podal ji krabičku sirek a čekal, co se bude dít.
Dívka sáhla pro pochodeň, které si Jack předtím vůbec nevšiml a snažila se ji zapálit. Nastalo napínavé ticho, zda se ji podaří pochodeň zapálit. ,,Mohu to zkusit?" Nabídl se. Kývla a podala mu pochodeň. ,,Musíš od prostředka." Mrkl a vzal jednu zápalku, kterou škrtl a plamínek se rozhořel. Sirku položil na pochodeň, která zanedlouho vzplála.
,,Vidíš?" Zasmál se a podal ji pochodeň. ,,Moc se nesměj. Jsem na tebe zvědavá." Řekla tajemně. ,,Proč?" Zeptal se. Přesně na tuto otázku Sunny čekala. ,,Nanos dříví. Hlavně suchý!"
,,Moc se nesměj! Za chvilku jsem tady!" Zasmál se a otočil se zády k jeskyni. ,,Jo a Sunny? Nakrm Bleska." Přikázal. ,,Bleska? Od kdy se tak jmenuje? Co když to je samice?"
,,Je to kůň." Povzdechl. ,,Prostě nakrm zvíře, já jdu pro to dřevo." Protočil očima a šel. Sunny jen mikla rameny a vedla koně na louku.
Jack mezi tím sbíral dřevo na oheň. Vše vhodné co našel, vzal. Ať už klacek, větev, větší kus dřeva. Když už se konečně vracel temným lesem zpátky k jeskyni a doufal, že jde dobrým směrem, ozvalo se zavytí a následovný dupot. Rozhlédl se, ale nic neviděl. Jeho tep se začal zrychlovat, protože se dupot blížil.. A to přímo k němu. Rozběhl se ale zakopl a dřevo, které právě nasbíral. Vstal a začal shrabávat dřevo znovu do rukou, ale už bylo pozdě...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama