Prosinec 2016

Kapitola 3.

28. prosince 2016 v 20:07
Jack i Sunny pokojně spali, dokud nedohořel poslední špalek a nezačala být zima. Jack byl na zimu zvyklý, proto se nevzbudil, ale Sunny, která byla zvyklá na teplo se začala třást zimou. Zima ji vzbudila a ihned začala hledat něco, aby nastolila staré dobré teplo. Zvedla se z pohovky a vyšla směr k místnosti plné dřeva. Jack dále spokojeně spal na koberečku, který ho hřál. Sunny pohlédla na Jacka a zamračila se. Jak může spát skoro nahý jen na koberečku? Pomyslela si. Vzala košili, která byla již suchá a přistoupila k němu. Přikryla Jacka a usmála se. Byla spokojena. Rozdělala oheň a začala jej udržovat. Napadlo ji, že až se Jack vzbudí, bude mít hlad. Seběhla tedy do sklepa a vytáhla chléb, zeleninu, vědro s vodou, koření, které měla po kapsách a vše vynesla ven. Vzala Jackův nůž a nakrájela zeleninu, kterou spolu s kořením naházela do železného vědra s pár litry vody a postavila vědro na oheň. Voda se začala ohřívat. Sunny se vydala hledat v domě kuchyň. Nebyl to těžký úkol, protože ji ihned našla. Otevírala jednu skříňku za druhou s nadějí, že najde nějaké nádobí. Všude byl prach a pavučiny. Dokonce i jednu krysu našla. Vyjekla, ale hned si zakryla ústa. Zbývala poslední skříňka a než ji otevřela, pomodlila se. ,,Tady to je!" Vypískla s radostí, když držela vařečku spolu s naběračkou a příbory. Běžela zpátky k ohni a polévce, kterou dala vařit. Pečlivě ji zamíchala a přičichla si. Nevydržela to a ochutnala. Jako pravá kuchařka dochutila polévku a byla spokojena.
,,Jacku?" Pošeptala. ,,Ano?" Zeptal se rozespale. ,,Polévka." Usmála se na něj a podala mu talíř plný zeleninové polévky. ,,To jsi dělala?" Optal se. Sunny kývla a vzala si vlastní porci. ,,Jak je venku?" Zeptal se. ,,Nevím. Nedívala jsem se. Měla jsem plné ruce práce s polévkou." Odpověděla a sklopila hlavu zpět k jídlu. Jack přešel k oknu a rozhrnul závěsy. ,,To snad není možné." Řekl fascinovaný Jack. ,,Co?" Vypustila slovo do vzduchu.
,,Pojď se podívat!" Vykřikl nadšením. Sunny se zvedla a popoběhla k oknu. Jack ustoupil, aby měla Sunny výhled. ,,Pane bože!" Vykřikla a běžela ke dveřím. Otevřela je a vyběhla.
Venku bylo slunné počasí, vánek ovíval Sunniny zrzavé vlasy, které zářily. Louky se zelenaly, stromy kvetli, ptáci zpívali. Vše bylo jako z pohádky. ,,Sunny!" Vykřikl Jack a začal se smát. Vyběhl za ní. ,,Jacku stůj!" Vykřikla a rozeběhla se proti Jackovi. Vběhla mu přímo do náruče a objala jej. Byli šťastní. ,,Jacku?" Vyslovila jeho jméno. ,,Ano?"
,,Přemýšlel jsi někdy, co je příčinou těch bouří?" ,,Ano, minulý rok jsem strávil většinu bouře venku, abych zjistil, proč zrovna tento den..." Prozradil. ,,A co si myslíš o té zdi a povídkách?" Položila další otázku. ,,Myslím, že za ní něco je, ale nikdo nás tam nechce pustit. Asi nechtějí, aby to někdo objevil a tak nás tu drží. To si myslím." Řekl rozhodnutě svou myšlenku nahlas a zřetelně. ,,Myslím si totéž, ale nenašla jsem odvahu si myšlenku potvrdit." ,,Sunny? Co kdybychom se podívali za zeď?" Pronesl svůj návrh a podíval se Sunny do očí. ,,Proč ne?" Vypískla a zatleskala. ,,Musíme se jen připravit." Zamyslel se Jack. ,,Ehm Jacku?" Promluvila k Jackovi, který stál zády k ní samotné. ,,Myslíš, že už bouře nenastane?" Položila otázku. Zamyšlený Jack se otočil zpátky čelem k Sunny a pronesl. ,,Z mých výpočtů vyšlo, že už nebude..." Odmlčel se. ,,Nebude už nikdy ani srážka." Hlesl. ,,To znamená, že nebude pršet a nebude fungovat koloběh vody..." Zmyslela se. ,,Zemřeme." Pošeptala a sklopila hlavu. ,,Přesně tak. Proto se musíme vydat za zeď. I kdybychom umřeli. Nevím jak ty, ale já tu nechci umřít na nedostatek vody." Řekl rozhodnutě. ,,Já také ne. Jdu s tebou." Odpověděla Sunny a přešla k Jackovi. Jack se na ni podíval starostlivým pohledem. ,,Vážně?" Chtěl se ujistit. ,,Vážně."