Město za zdí - 1.

20. listopadu 2016 v 18:30
,,Jacku?" Volala na něj jeho matka Elizabeth. ,,Mami je mi dnes devatenáct. Nemůžeš na mě pořád jen křičet ať zůstanu doma pod dohledem!" Odpověděl drze. ,,Jacku Jonesi! Ihned se vrať!" Vykřikla jeho matka a šla za ním zrychlenou chůzí plná hněvu. ,,Mami jsem dospělý a-" ,,Ale já o tebe mám strach!" Přerušila jej. Jack se zastavil. Stál zády k matce, která stála pět metrů od něj. Začal se zvedat vítr. Koruny stromů se rozpohybovaly a listy začaly padat k zemi. Pomalu tvořily malý vír. Jack ho pozorně sledoval. Nastalo ticho.
Nikdo nevycházel ven. Všichni se ukryli v úkrytech jako jsou sklepy, hluboké skleníky, podzemní vinohrady, chodby několik kilometrů pod zemí... Měli u sebe jen to nejpotřebnější- vodu, jídlo, oblečení, deky a polštáře. Museli tak přečkávat několik dnů, než bouře přešla na jiný kontinent, či se úplně nevypařila. Všichni to brali jako každoroční záležitost jako se slavili Vánoce, nový rok, Velikonoce, státní svátky, narozeniny či svátky.
,,Jacku, prosím. Zůstaň se mnou." Prosila jej matka. ,,Mami, já nemohu. Musím zjistit, proč se to děje." Oddech si. ,,Jacku, už jsem takto ztratila tvého otce, nehodlám přijít i o syna." Hlesla. Jack se otočil a spatřil, jak matce ukápla slza. Velmi hluboce se nadechl a vydechl. Sledoval svou matku, která začala ronit jednu slzu za druhou. ,,Mami... Promiň. Je mi líto, že otec nestihl dojít domů dříve a zdržel se v práci." Pomalu přicházel blíže k drobné ženě se svázanými černými vlasy, hubené postavy s velmi smutným a nahněvaným výrazem.
,,Dobře tedy. Zůstanu." Odstoupil Jack ze svého postoje. ,,Děkuji" Řekla matka a objala svého syna. Pomalu se vydali k domu, když vítr začal sílit. Běželi. Snažili se běžet co nejrychleji, ale matčiny těžké šaty ji bránily zrychlit. ,,Mami počkej!" Zakřičel Jack. Přistoupil k matce a vytáhl nůž. Vítr byl tak silný, že rozevlál matčin pevný drdol a její dlouhé vlasy se poddaly větru.
,,Jacku to nemůžeš!" Vykřikla, ale pozdě. Nůž se zabodl do jejích šatů a Jack je začal rozřezávat. Těžká sukně padla k zemi a na matce zbyla jen košile. Popadl matku za ruku a běžel s ní domů. Sukně odletěla s větrem neznámo kam.
,,Rychle dolů!" Křičel na matku, která brala poslední chléb z kuchyně. ,,Už běžím!" Odpověděla a v tu chvíli prorazila větev oknem. Střepy letěli vzduchem. Jack se rozeběhl za matkou, aby ji udělal živý štít, ale marně. Střepy proletěly celou místností a zastavily až na matky hrdle a břiše. Ihned padla k zemi. ,,Ne!" Křikl, když doběhl k matce. ,,Mami! Mami ne! Drž se!" Šeptal. Viděl, jak se z matky pomalu, ale jistě vytrácí život. Popadl závěs ležíc asi dva metry od nich a začal ho párat. S malými kousky obvazoval matce rány. ,,Jacku..." Vydechla.
Jack se podíval do jejích očí, ale nezastavoval svou činnost. Chtěl matku zachránit. ,,Jacku přestaň. Prosím." Prosila a její jemnou a bledou ruku položila na tu jeho drsnou a plnou od krve. Jack zastavil svou činnost a pohleděl do matčiných očí. Celý se třásl. Byl bez sebe. Musel se dívat, jak mu umírá matka. ,,Nezachraňuj mě. Zachraň sebe! Běž! O mě se nestarej. Pamatuj si, že nejsi na světě sám! Pomáhej lidem. Tak jak jsme tě to s otcem učili. Miluju tě." Řekla s posledním výdechem a zavřela oči. Jack si právě uvědomil, co se stalo. Zemřela mu jediná nejmilovanější osoba v jeho životě. Třásl se čím dál víc. Jeho oči se začali plnit slzami. ,,Promiň matko. Já se nebudu schovávat!" Vykřikl a rozběhl se ven.
Běžel tak rychle, že se nestačil soustředit na věci kolem. Běžel dlouhou kamennou cestou, podél níž byli stromy. Začal se zadýchávat až dusit, protože vdechoval prach a drobné věci kolem, jak je vířil sám vítr. Párkrát klopýtl, ale nevzdal se. Věděl, že musí přeběhnout do jiného úkrytu. Tam, kde se schovával před rokem. Cesta byla dlouhá. Kdyby se vydal na cestu aniž by si toho všimla matka, byl by dávno tam.
Pomalu dobíhal úzkou uličkou mezi domy a následovně polní cestou, která patřila konci města. Polní cesta se proměňovala v lesní. Jack už skoro nemohl. Zastavil se. Začal se vydýchávat. Vítr nabíral stále rychlost. Každou minutou se mu zdál silnější. Zase se rozeběhl. Musel doběhnout včas, aby zabezpečil vše potřebné. Jídlo a potřebné věci si tam nanosil už před třemi dny, protože věděl, že se tam určitě vrátí, i kdyby ho matka zamkla ve sklepě spolu s ní. Z jeho úkrytu měl skvělý podmínky pro sledování. Jeho otec mu odkázal svůj starý deník, kde si psal každý rok jak bouře probíhala a k tomu i počítal, jak bouře sílí či nikoliv. Několik let výzkumů o kterých nikdo nevěděl.
Jack vešel do staré vily, která tu stála už od založení města. Začal zamykat všechny vchodové dveře a okna. Byl velmi udýchaný a zpocený, ale to mu momentálně bylo jedno. Když vše pečlivě zabezpečil, sešel schody a vešel do místnosti, kde měl rozložen otcův deník, všechno jídlo, přikrývky, oblečení a vědra s vodou. Byl pevně rozhodnutý, že bude dělat další měření. Nastavil si hodinky přesně na pátou hodinu odpolední a zasedl za stůl.
Vzal si malou nádobu a porcelánový talířek, na který si položil krajíc chleba s uzeninou a nádobu naplnil vodou. Začal skromně hodovat. Hlavně aby mu jídlo vystačilo na celý týden. Když už ukusoval krajíc chleba, uslyšel neznámé zvuky...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ScratchThem ScratchThem | E-mail | Web | 24. listopadu 2016 v 19:47 | Reagovat

Tohle se mi vážně líbí! I prolog :) Začíná to být celkem creepy XD (neber si to osobně, jsem tou creepypastou posedlá XDDD) Je to dobře napsané, nevím co bych dodala :3

2 C.V.OK. C.V.OK. | E-mail | Web | 26. listopadu 2016 v 0:30 | Reagovat

Jack Jones! Wooohou! Pekne zvučné meno! Má šmrnc, body plus za dojem ;)
Inak to bolo dosť drsné, tá smrť jeho matky. Fuj. To sa nerobí! Zamordovať takto niekoho hneď na začiatku... Si snáď ďalší G.R.R. Martin? Ak áno, varuj ma vopred, mám zlozvyk vyvýjať si citový vzťah k postavám, a potom ich odchody blbo znášam... xD
Kaaaždopádne. Tá búrka má niečo do seba. To je jasné. Otázne je čo? A čo tie zvuky? Hmm??? Pokračovanie čo najskôr poprosím! :)
((keď už nie je text ako jednoliaty šikmý font, písmo je čitateľnejšie, ale stále si stojím za svojim, že keby si ho zosvetlila aspoň o jediný odtieň, bolo by to po poznanie lepšie :P ))
//poznámka nechápavého sedliaka: takže vonku je taký vietor, že odlomí vetvu stromu, tá potom rozbyje okno, náraz je taký silný že črepy zabijú dospelú ženu... A on v tom vetre je schopný bežať niekde... bohvie kde ďaleko? hm. On bude mať nejaké superpower že??? :D

3 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 27. listopadu 2016 v 16:54 | Reagovat

Nádhera!

4 moje-farby moje-farby | Web | 25. dubna 2017 v 22:14 | Reagovat

Hele, dobré... Ešteže som nedala na prvý dojem...
Tuto mi už farba písma neprekáža ale odporučila by som ten text členit... napríklad u rozhovorov... bolo by to prehladnejšie ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama